Od 2. srpna platí v EU povinné značkování obsahu od AI, pokyny Komise ale chybí

Evropské nařízení o umělé inteligenci, známé jako AI Act, se rozbíhá po částech. 2. srpna 2026 nabývá účinnosti jeho článek 50 – ten, který určuje, kdy musí být poznat, že za obsahem stojí stroj.

Kdo co musí

Povinnosti jsou rozdělené mezi dvě role. Dodavatel systému, který vyrábí syntetický text, obraz, video nebo zvuk, musí zajistit, že výstup nese strojově čitelnou značku. Není to nutně nic, co uvidí čtenář – jde o to, aby se původ dal ověřit strojově.

Druhá role je provozovatel, tedy ten, kdo systém nasadí. Ten musí navíc čitelně upozornit člověka ve třech situacích: když si s AI přímo píše, když jde o hluboký podvrh, a když jde o „textové publikace o věcech veřejného zájmu bez lidské kontroly nebo redakční odpovědnosti“ (přeloženo).

Kromě toho se vztahuje povinnost na rozpoznávání emocí a biometrickou kategorizaci; tam musí být člověk informovaný, že takový systém běží.

Kde přesně vede hranice, pokyny Komise neurčují. Nedefinují, co všechno je „věc veřejného zájmu“, ani jak velký zásah člověka už stačí k tomu, aby povinnost odpadla; jako výjimka se zmiňuje jen běžná redakční úprava. Provozovatel tak z textu nařízení sám nepozná, jestli na něj poslední kategorie dopadá.

Přechodné období a co se odložilo

Systémy, které se dostaly na trh před 2. srpnem, mají na doplnění značek čas do 2. prosince 2026. Tuhle úlevu přinesla novela označovaná jako AI Omnibus, na které se unijní instituce politicky shodly 7. května 2026.

Táž novela odsunula jiné části nařízení výrazně dál: samostatné vysoce rizikové systémy na 2. prosince 2027 a systémy zabudované do regulovaných výrobků až na 2. srpna 2028. Termín článku 50 ale zůstal.

Zpětné označování hlubokých podvrhů vytvořených před 2. srpnem povinné není, Komise ho jen doporučuje.

Kolik za to hrozí

Za porušení povinností z článku 50 hrozí pokuta do 15 milionů eur, a jde-li o podnik, až 3 % celosvětového ročního obratu za předchozí účetní období – podle toho, co je vyšší. Orgánům a institucím EU se strop stanovuje na 750 tisíc eur.

Proč je značkování těžší, než zní

U obrázků a videa se dá do souboru vložit vodoznak a metadata. U textu je to jiná úloha: prostý text nemá kam značku schovat a při zkopírování do e-mailu nebo přepsání do jiného editoru se ztratí cokoli, co není přímo ve slovech.

Náš názor: nejspíš proto se u textu o veřejném zájmu žádá viditelné upozornění pro čtenáře, kdežto strojově čitelná značka zůstává na dodavateli systému. Jak přesně má u textu vypadat, nařízení neříká.

Návod, který měl být hotový v červnu

Vodítkem má být kodex chování ke značkování a označování obsahu od AI. Komise zveřejnila jeho první návrh 17. prosince 2025 a psala, že hotový má být „do června příštího roku“ (přeloženo), tedy 2026. Sestavují ho nezávislí odborníci, Komise jednání jen zajišťuje.

Červen minul, povinnost začíná platit v neděli a schválenou konečnou verzi kodexu se nám dohledat nepodařilo. Znamená to, že provozovatelé mají povinnost dřív než podrobný návod, jak ji splnit – u textu, kde je značkování nejtěžší, o to víc.

Shora i zdola

Nařízení je pohled shora. Zdola se stejná otázka řeší v komunitách kolem otevřeného softwaru a odpovědi bývají přísnější: Debian letos hlasoval o čtyřech návrzích, jak naložit s příspěvky od jazykových modelů, od úplného zákazu po povolení s podmínkami. U GNOME zase tvoří hlášení psaná modely takovou většinu, že je správce přestal přeposílat projektům, které je zakazují.

Rozdíl je v tom, co se po člověku chce. Nařízení žádá, aby bylo poznat, že obsah vyrobil stroj. Projekty řeší něco jiného – jestli takový příspěvek vůbec chtějí.

Zdroje: přehled pravidel průhlednosti od Evropské komise (aktualizováno 20. července 2026), pokyny Komise ke značkování obsahu a rozbor novely AI Omnibus.