Debian se chystá hlasovat, jestli do něj smí kód od jazykových modelů
Debian od 24. července projednává obecné usnesení o tom, co dělat s příspěvky vytvořenými pomocí jazykových modelů. Na stole jsou čtyři návrhy: od úplného zákazu, který by šel až do Společenské smlouvy, po povolení s šesti podmínkami. Rozprava potrvá nejméně dva týdny, teprve pak se hlasuje. Zatím tedy neplatí ani jedno.
Většina projektů řeší otázku kódu od jazykových modelů potichu, někde v diskusi pod žádostí o začlenění. Debian ji řeší způsobem, který má zapsaný ve své ústavě: obecným usnesením, o kterém hlasují všichni vývojáři projektu.
Rozprava začala 24. července a potrvá nejméně dva týdny. Teprve po ní přijde hlasování. Do té doby neplatí žádné z níže popsaných pravidel – Debian příspěvky od jazykových modelů ani nezakázal, ani formálně nepovolil.
Čtyři návrhy na stole
Návrh A předložil Matthias Geiger a je z celé čtveřice nejtvrdší. Zakazuje příspěvky napsané s pomocí jazykových modelů a chce to zapsat přímo do Společenské smlouvy, tedy do jednoho ze zakládajících dokumentů projektu. Navrhovaná věta v překladu zní: „Nedovolíme přímé příspěvky do Debianu napsané s použitím nebo pomocí velkých jazykových modelů.“
Návrh B pochází od Lucase Nussbauma, bývalého vedoucího projektu, a jde opačným směrem. Příspěvky povoluje, ale za šesti podmínkami: licence nástroje nesmí kolidovat s tím, jak Debian software šíří a upravuje; u převzatých částí musí být ověřený původ; odpovědnost nese vždy člověk, který příspěvek podává; podstatný podíl strojově vytvořeného textu se musí přiznat; hromadné úpravy je nutné předem probrat; a citlivá data se nesmí posílat neprověřeným poskytovatelům.
Návrh C od Iana Jacksona je kompromis. Vývojáře žádá, aby se jazykovým modelům vyhýbali, kde to jde, ale připouští, že úplný zákaz je v praxi nevymahatelný. Zajímavé je, co z něj vyjímá a co naopak přitvrzuje: zprávy určené lidem – hlášení chyb, e-maily, zápisky – má psát člověk. Zároveň výslovně říká, že kdo nepíše anglicky rodile, může používat překladače bez pocitu viny.
Návrh D předložil Pierre-Elliott Bécue a povoluje pomoc modelů jen pro práci na samotném Debianu, ne pro projekty, ze kterých Debian software přebírá. Kdo příspěvek podává, musí mu rozumět natolik, aby ho obhájil, podepisuje ho svým jménem a pomoc modelu má vyznačit v popisu změny.
Čeho by se zákaz týkal
U nejtvrdšího návrhu je rozsah širší, než by čekal ten, kdo si pod „příspěvkem“ představí jen kód. Týkal by se zdrojových balíků, softwaru vyvíjeného přímo Debianem (jmenovitě nástroje lintian), oficiálních webových stránek, dokumentace, překladů i projektové komunikace.
Naopak by se netýkal tří věcí: projektů, ze kterých Debian software přebírá a které si modely používají po svém; balíků, které samy o sobě slouží k práci s umělou inteligencí; a záplat a bezpečnostních oprav přebíraných od autorů původního softwaru. Bez téhle výjimky by pravidlo v praxi znamenalo vyhodit velkou část distribuce.
Proč to někdo chce zakázat
Argumenty proti se opakují ve všech podobných diskusích: model si věci vymýšlí a chyba se pak hledá hůř než u člověka; když kód píše stroj, přestává mu rozumět komunita, která ho má za deset let udržovat; provoz modelů stojí energii; trénovalo se na cizí práci bez svolení; a u výsledku není jasné, jak je to s licencí.
Argumenty pro jsou stručnější a praktičtější: nástroje vývojářům reálně pomáhají, zákaz stejně nejde vymáhat a v okamžiku, kdy je používá skoro každý, se projekt zakazováním jen připraví o přispěvatele.
Ta nevymahatelnost je jádro sporu. Nikdo neumí spolehlivě poznat, jestli patch napsal člověk, nebo model. Návrhy B až D proto místo zákazu staví na přiznání: kdo si nechal pomoct, má to uvést u příspěvku.
Jak se v Debianu rozhoduje
Obecné usnesení je nástroj, kterým Debian řeší věci, na kterých se neshodne běžnou cestou. Návrhy potřebují podporu dalších vývojářů; u těchto čtyř se pohybuje mezi šesti a devíti podporovateli.
Hlasuje se preferenčně: vývojář nevybírá jednu možnost, ale seřadí je podle toho, které dává přednost. Ve výsledku tak může zvítězit i návrh, který nebyl ničí první volbou, zato ho většina snese.
Jeden rozdíl mezi návrhy je čistě formální, přesto důležitý. Návrh A mění Společenskou smlouvu, tedy zakládající dokument. Návrh B se tomu vědomě vyhýbá a opírá se o článek 4.1 (5) ústavy – pravidlo by pak šlo upravit bez dalšího hlasování celého projektu.
Proč na tom záleží i mimo Debian
Debian je základ, ze kterého vychází Ubuntu a přes něj i většina desktopových distribucí Linuxu. Jeho pravidla mají dosah, ale hlavně se tu poprvé rozhoduje veřejně a hlasováním o něčem, co jinde vzniká jako neformální zvyk.
Ať dopadne hlasování jakkoliv, výsledek bude dost podrobný na to, aby se dal převzít. A pokud vyhraje některý z prostředních návrhů, vznikne v otevřeném softwaru něco, co zatím chybí: běžný způsob, jak u příspěvku vyznačit, že u něj asistoval stroj.
Zdroje: oficiální stránka usnesení na debian.org, zpravodajství heise online a Linuxiac.
