Přeskočit na obsah
Magazín Chatujme.cz
Energetika · čtení na 4 min

Německo vypsalo první kapacitní aukci. Vítěze nesmí vyhlásit, dokud nekývne Brusel

Německá Spolková síťová agentura vypsala 21. července první aukci na dlouhodobé kapacity: 4 500 megawattů, závazek na patnáct let a strop 244 000 eur za megawatt a rok. Zakázky ale zadat nesmí, dokud zákon neschválí Evropská komise, takže se podle jejího vlastního oznámení nabídky podávají na vlastní riziko.

Německá Spolková síťová agentura (Bundesnetzagentur) vypsala 21. července první aukci na dlouhodobé kapacity. Nabídky se podávají do 8. září, dohromady jde o 4 500 megawattů a závazek na patnáct let. Podstatné je ale to, co stojí na konci úředního oznámení: zakázky agentura zadat nesmí, dokud zákon neschválí Evropská komise, a kdo nabídku podá, dělá to podle vlastního textu agentury na vlastní riziko.

paroplynová elektrárna Irsching s vedením vysokého napětí v popředí
Paroplynová elektrárna Irsching v Bavorsku. Právě tahle třída zdrojů má v aukci nejlepší přepočítací koeficient. Foto: Zonk43, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)

Platí se za pohotovost, ne za elektřinu

Aukce běží podle zákona StromVKG, tedy zákona o zajištění bezpečnosti dodávek elektřiny a o poskytnutí nových kapacit. Vysoutěžená částka není cena elektřiny. Je to roční platba za to, že zdroj bude patnáct let k dispozici pro chvíle, kdy nefouká a nesvítí a nedá se dost elektřiny ani dovézt. Strop pro první kolo je 244 000 eur za megawatt a rok, a ten megawatt se počítá zvláštním způsobem, o kterém je řeč hned v dalším oddílu.

Do aukce se dostane jen zdroj, který splní požadavky na umístění a na technické vlastnosti. Jedním z nich je schopnost dodávat okamžitou rezervu, tedy setrvačnost, která podrží kmitočet sítě v prvních vteřinách výpadku, a to i ve chvíli, kdy elektrárna zrovna nevyrábí.

Jeden megawatt neznamená jeden megawatt

Objem 4 500 megawattů se nepočítá v instalovaném výkonu, ale v redukovaném. Každá třída techniky má v příloze 4 zákona koeficient, kterým se jmenovitý výkon násobí, a teprve výsledek se do objemu započítá. Hodnoty jsou tyhle:

  • paroplynová elektrárna, i na vodík: 0,85
  • baterie s výdrží 10 hodin: 0,58, s výdrží 20 hodin 0,85, s výdrží 24 hodin 0,89
  • přečerpávací elektrárna s výdrží 10 hodin: 0,51, s výdrží 20 hodin 0,75
  • spalovna odpadu 0,99, geotermální zdroj 0,97, průtočná vodní elektrárna 0,94
  • vítr na souši 0,04, vítr na moři 0,09, fotovoltaika 0,02

Co ten koeficient znamená v praxi: sto megawattů ve fotovoltaice se do objemu započítá jako dva megawatty, sto megawattů v paroplynové elektrárně jako pětaosmdesát. Přepočty jsou naše, zákon uvádí jen koeficienty.

Baterie mají laťku výš než plyn

Úložiště se smí do aukce přihlásit teprve tehdy, když vydrží dodávat aspoň deset hodin v kuse. Kratší baterie mají v tabulce místo koeficientu pomlčku. Dvacetihodinová baterie se dostane na 0,85, tedy přesně na hodnotu paroplynové elektrárny.

Rozdíly jsou ale i jinde. Tatáž tabulka přiřazuje bateriím technický faktor dostupnosti 1,00, kdežto paroplynovým elektrárnám 0,85; pv magazine to čte tak, že po bateriích aukce žádá stoprocentní technickou dostupnost. Cyklická účinnost, tedy podíl energie, který se z úložiště vrátí zpátky do sítě, je u baterií stanovená na 0,92. U přečerpávacích elektráren na 0,80.

Zástupci oboru úložišť to podle pv magazine kritizují: zákon je sice formálně otevřený všem technikám, jenže konkrétní technické požadavky dělají z dlouhodobých bateriových úložišť prakticky nekonkurenceschopného uchazeče. Požadovaná účinnost 92 procent je podle téhož zdroje problém hlavně pro průtokové baterie, které se pro dlouhé výdrže jinak hodí.

Články a střídače z Evropy

Aukce má i požadavek na původ součástek. Klíčové díly včetně bateriových článků a střídačů musí pocházet z Evropské unie nebo ze státu, který má s unií dohodu o volném obchodu. Agentura k tomu vydala formulář a 29. července ho musela opravit: v seznamu států chyběly Etiopie, Východní Timor, Šalomounovy ostrovy a Jižní Korea. Nabídky podané na starší verzi formuláře přijme i tak.

Sever dřív, jih s odpočtem

Aukce má zabudované řízení podle místa. Zákon v paragrafu 48 ukládá agentuře, aby ve chvíli, kdy by nabídky elektráren na síťovém severu poprvé překročily třetinu celkového objemu, odečetla nabídkám z jihu 16 000 eur za megawatt redukovaného výkonu a rok. Jižní projekt tím v pořadí vypadá levněji, než ve skutečnosti je. Cílem je podle serveru Solarserver řídit, kde nové elektrárny vzniknou.

Nabídka za 956 eur, výsledek nejistý

Podat nabídku není zadarmo. Za každou se platí poplatek 956 eur, a to i tehdy, když ji uchazeč do termínu stáhne. K tomu je nutná jistota ve výši 15 procent stropu vynásobených nabízeným redukovaným výkonem. Agentura sama uvádí příklad: u nabídky na dva megawatty redukovaného výkonu je to 73 200 eur.

A tady je věc, kterou zprávy o aukci zmiňují jen okrajově. Paragraf 87 zákona StromVKG říká, že řada jeho ustanovení se smí použít teprve po schválení Evropskou komisí z hlediska veřejné podpory a jen v mezích toho schválení. Agentura z toho v právní poznámce vyvozuje, že samotná aukce proběhne, ale zadávací řízení smí provést až po schválení. Doslova pak dodává, že příprava a podání nabídky se dějí na vlastní riziko a náklady s tím spojené se nehradí. K 29. červenci, kdy agentura stránku naposledy aktualizovala, schválení pořád chybělo.

Zákon přitom nabyl účinnosti až 22. července, tedy den po zveřejnění oznámení o aukci. Agentura k tomu píše, že nové oznámení po nabytí účinnosti už nevydá.

Prezident agentury Klaus Müller k tomu uvedl, že zákon má vytvořit rámec, aby měl trh s elektřinou i do budoucna dost zajištěného výkonu. „Bundesnetzagentur se důkladně připravovala už před schválením zákona. Aukce teď provedeme s největší pečlivostí, ale svižně. Naším cílem je, aby první zdroje mohly vzniknout co nejdřív,“ dodal. Přeloženo z němčiny.

Termíny do listopadu

Zákon dává agentuře na vyhlášení výsledků nejvýš osm týdnů od termínu nabídek. Podle serveru Solarserver chce agentura zveřejnit zakázky do 3. listopadu a už 10. listopadu oznámit termín druhého kola. Celkem je podle pv magazine naplánováno šest kol: nejdřív dvě na dlouhodobé kapacity po 4 500 megawattech, pak aukce na více než 2 gigawatty výrobních kapacit a od roku 2029 tři další. Obě letošní kola mají proběhnout ještě do konce roku.

Kdo to zaplatí, je jasné dopředu: kapacitní platby se rozpustí do poplatku, který nesou odběratelé. Několik rozborů, na které pv magazine odkazuje, odhaduje dopad na něco málo přes jeden cent za kilowatthodinu. Kolik to bude doopravdy, se pozná až podle vysoutěžených cen v listopadu.

Zdroje: oznámení prvního termínu nabídek na webu Spolkové síťové agentury a úplné znění zákona StromVKG včetně přílohy 4 s koeficienty. O aukci psaly také pv magazine, SolarserverEnergy-Storage.News.

Diskuse

Zatím tu nikdo nediskutuje. Můžete být první.

Napsat příspěvek

Diskutovat můžete i bez účtu. S registrací se ale příspěvek zveřejní hned a nemusíte pokaždé vyplňovat jméno. Účet už máte? Přihlaste se.

Nezveřejňujeme ho, slouží jen redakci.

Podporuje zápis Texy: **tučně**, *kurzíva*, odrážky, odkazy.

Dál k tématu

Energetika

V Texasu smí datové centrum sdílet přípojku větrné farmy, při nouzi se odpojí do 30 minut

Texaská energetická komise povolila datovému centru o výkonu 260 MW sdílet bod připojení s větrnou farmou. Podmínkou je, že se celý odběr při nouzovém stavu sítě odpojí do třiceti minut, v krajním případě rozepnutím jističe. Zaplaceno za to provozovatel nedostane a do placených programů řízení spotřeby se s tímhle odběrem hlásit nesmí.

Energetika

V australské národní soustavě baterie dodaly téměř trojnásobek, výnos klesl o 56 procent

Baterie zapojené do australské národní soustavy dodaly ve druhém čtvrtletí do sítě téměř trojnásobek energie než rok předtím. Výnos z obchodování s ní jim přesto klesl o 56 procent: rozpětí mezi cenou, za kterou nabíjejí, a cenou, za kterou vybíjejí, se ztenčilo z 342 na 51 australských dolarů za megawatthodinu. V Západní Austrálii je to rozpětí dokonce v minusu.

Energetika

Pulzní zdroj pro fúzi vydržel tři tisíce výstřelů. Střílel do odporu, ne do paliva

Livermorská laboratoř a firma Pacific Fusion oznámily, že prototyp pulzního zdroje Sirius zvládl tři tisíce výstřelů. Každý pulz dodá 60 gigawattů za sto nanosekund s účinností 95 procent. Fúzní palivo u toho ale žádné nebylo: pulz mířil do odporové zátěže a kampaň zjišťovala jediné, jestli spínače a kondenzátory vydrží střílet pořád dokola.

Energetika

FCC zakázala schvalovat zahraniční střídače. Rozhoduje místo výroby, ne značka

Americká Federální komise pro komunikace zapsala 28. července na svůj seznam rizikových zařízení střídače vyrobené v zahraničí a k tomu pokročilé roboty. Kritériem není značka ani země vlastníka, ale místo výroby. Zákaz přitom míří na schvalování nových modelů, ne na zařízení, která už na americkém trhu jsou.