O připojení baterií je u ČEZ Distribuce zájem za 96 GWh, provozují se dvě
ČEZ Distribuce oznámila 22. července, že do roku 2030 vloží do sítě přes 93 miliardy korun. Zajímavější než ta částka je důvod: za první pololetí dostala 4 414 žádostí o připojení baterií o souhrnné kapacitě 96,1 GWh, zatímco v její síti zatím běží dvě samostatná úložiště o 37,4 MWh. Připojení nových solárních elektráren přitom kleslo o 35 procent.
Investiční plány distributorů elektřiny bývají zpráva pro odborný tisk a nikoho jiného. Tenhle je jiný, protože v číslech, kterými ČEZ Distribuce 22. července svůj plán zdůvodnila, je vidět obrat, o kterém se roky mluvilo v budoucím čase.
Fronta je dva a půl tisíckrát větší než provoz
Za první pololetí letošního roku dostala společnost 4 414 žádostí o připojení bateriových úložišť. Souhrnná kapacita, o kterou si žadatelé řekli, je 96,1 GWh.
Proti tomu stojí druhé číslo ze stejné zprávy: v síti ČEZ Distribuce dnes běží dvě samostatná úložiště o kapacitě 37,4 MWh. Poměr mezi tím, co je v provozu, a tím, oč si někdo požádal, je zhruba 1 : 2 500.
To číslo je namístě číst opatrně. Žádost o připojení není postavené úložiště a velká část zájmu se nikdy nepromění ve stavbu – u fotovoltaiky se to opakovalo roky. Přesto je rozdíl tak velký, že vypovídá i po nejpřísnějším odečtu: distribuční síť dostává poptávku, na kterou nebyla stavěná.
Solár brzdí
Druhá polovina obratu je stejně výrazná. Nových solárních elektráren připojila ČEZ Distribuce za pololetí 5 981, tedy o 35 procent méně než loni. Celkem jich v síti má přes 157 tisíc.
Není to konec solární výstavby, ale konec jejího nejprudšího období. Dotační vlna odezněla, výkupní ceny klesly a majitel střešní elektrárny už neřeší, jestli si ji pořídit, ale co s výrobou v poledne, kdy ji nikdo nechce. Odpověď na to je baterie – a přesně tam se poptávka přesunula.
Devadesát tři miliard do roku 2030
Sama investice zní takto: přes 93 miliardy korun do konce roku 2030, z toho zhruba 18,5 miliardy letos. Peníze mají jít na rozšíření sítě pro nové odběratele a obnovitelné zdroje, na bateriová úložiště a na digitalizaci a automatizaci provozu.
Generální ředitel ČEZ Distribuce Martin Změlík k tomu uvedl, že společnost investuje do rozvoje, obnovy a posílení distribuční sítě tak, aby vyhověla požadavkům zákazníků.
Že nejde o krok jedné firmy, ukazuje okolí. Provozovatel přenosové soustavy ČEPS počítá s třinácti miliardami ročně, distributor EG.D zvedl investice o polovinu na víc než devět miliard a Pražská energetika letos poprvé překročí tři miliardy.
Proč zrovna teď
Baterie v síti dělají něco, co elektrárna neumí: posouvají výrobu v čase. Solární elektrárna dodá nejvíc v poledne, spotřeba vrcholí večer, a čím víc soláru v síti je, tím dražší je ten rozdíl vyrovnávat plynem nebo dovozem. Úložiště ten polední přebytek uklidí a večer ho vrátí.
Že to funguje i ve velkém, ukázala letos v červenci kalifornská soustava, kde baterie ve večerní špičce dosáhly rekordního výkonu 12,99 GW. Rozdíl je v měřítku, ne v principu.
Pro distributora z toho ale plyne práce navíc. Úložiště se musí někam připojit, síť v daném místě to musí unést a musí existovat pravidla, kdo smí kdy nabíjet a vybíjet. Devadesát tři miliardy jsou z velké části právě tohle – ne baterie samotné, ale místo, kam je zapojit.
Co z toho plyne
Pro domácnost s fotovoltaikou se nic nemění hned; fronta 4 414 žádostí je hlavně o velkých úložištích, ne o bateriích ve sklepě.
Podstatné je něco jiného. Když se poměr mezi provozem a poptávkou pohybuje v takovém řádu, rozhodne o dalších letech ne technologie, ale rychlost, s jakou se dá do sítě zapojit. A to je věc povolování a kapacity přípojných míst, ne článků v bateriích.
Zdroje: oEnergetice.cz a Ekonomický deník, oba 22. července 2026.
