Nešiř to zveřejnil pravidla, podle kterých ověřuje. Anglická verze je zatím prázdná
Ověřovací web Nešiř to má veřejně sepsaná pravidla, podle kterých tvrzení posuzuje: dva zdroje musí být opravdu dva, rozhoduje datum události a na živé dezinformační stránky neodkazuje vůbec. Záznamů má zatím jedenáct a anglická verze je prázdná.
Na adrese nesirto.cz běží od konce července český web, který ověřuje tvrzení kolující po internetu. Zajímavý není ani tak obsahem – ověřovatelů u nás pár funguje – jako tím, že má veřejně sepsaná pravidla, podle kterých tvrzení posuzuje, a dá se tedy zpětně změřit, jestli je dodržuje.

Tři verdikty místo škály
Stránka Zásady ověřování uvádí tři verdikty: vyvráceno pro tvrzení prokazatelně nepravdivé, zavádějící pro případ, kdy „údaje samy o sobě sedí, ale vyvozuje se z nich něco, co z nich neplyne“, a doloženo pro tvrzení, které kolovalo jako sporné a ukázalo se jako pravdivé. Rozbor, který žádné konkrétní tvrzení neposuzuje, verdikt nedostane a je to na něm napsané.
Rozdíl proti obvyklé praxi je v tom prostředním stupni. Většina hodnoticích škál míchá „je to lež“ a „čísla sedí, ale závěr z nich neplyne“ do jedné kategorie částečné pravdy. Tady jsou to dvě různé věci a na první straně přehledu ověření má prostřední verdikt čtyři z pěti vypsaných záznamů.
Pravidla, která si web dal
Ze zásad stojí za zmínku čtyři body:
- Dva zdroje musí být opravdu dva. „Dva odkazy na dva články téhož ověřovatele nejsou dva zdroje. Odkaz na archivní snímek tvrzení a na jeho originál taky ne – je to dvakrát týž text.“
- Rozhoduje datum události, ne datum textu o ní. Zásady si všímají toho, že tisková zpráva vyjde klidně půl roku po studii, o které píše.
- Rozpor mezi zdroji se napíše i s tím, čí je které číslo. Údaj, který stojí jen v přetisku a v originále chybí, se neuvádí ani s výhradou.
- Bez veřejného zdroje se nepíše. Když obsah popsal jiný ověřovatel, agentura, policie nebo soud, cituje se ten; když ho nepopsal nikdo, téma padá. K tomu si web zakazuje vstupovat do neveřejných skupin pod cizí nebo falešnou totožností – tedy metodu, kterou část výzkumu dezinformací běžně používá.
- Hodnocení ověřovatele je názor ověřovatele – a podle zásad to platí i pro státní a evropské instituce, protože „nejsou to neutrální rozhodčí“.
Poslední bod je nezvyklý. Weby, které ověřují dezinformace, se na úřední hodnocení obvykle odvolávají jako na rozhodčí; tady je vedené jako jeden z hlasů.
Odkaz vede na archivní snímek, ne na zdroj
Tiráž vyjmenovává, co web nedělá. Nejmenuje soukromé osoby a píše o příspěvku, ne o člověku. Nepoužívá obrázky vygenerované modelem ani fotografie lidí jako ilustraci k hoaxu. A neodkazuje na živé dezinformační stránky – odkaz vede na archivní snímek.
To poslední je technické opatření s přímým dopadem: odkaz z ověřovacího článku jinak posílá na ověřovanou stránku návštěvnost i odkazovou váhu, takže ji ve výsledcích vyhledávání posiluje. Archivní snímek to nedělá a navíc zůstane čitelný, i když originál zmizí.
Rozsah: jedenáct záznamů a prázdná anglická verze
Web je nový a je to vidět. K 30. červenci 2026 má jedenáct záznamů, nejstarší z 29. července. Rubrik má šest (Pod lupou, Odkud to teče, Jak se to dělá, Archiv bludů, Ze světa, Čísla), ale rozložené jsou nerovnoměrně. Anglická verze na /en existuje a je prázdná – místo výpisu hlásí, že tam zatím není žádný záznam.
Diskuse je vypnutá a podle tiráže má zůstat vypnutá. Web díky tomu neukládá žádný obsah od uživatelů; cenou za to je, že chybu v záznamu nejde nahlásit veřejně pod ním, ale jen zvlášť.
Naše hodnocení: sepsaná pravidla mají cenu jen tehdy, když se podle nich dá web přistihnout. U jedenácti záznamů to zatím nikdo neudělal a na takovém vzorku to ani nejde. Zajímavé bude, jak se seznam veřejně vedených oprav bude plnit – a jestli se bude plnit vůbec.