SMS kód je z běžných druhých faktorů nejslabší a passkey je nejsilnější.
Heslo se dá ukrást, uhodnout i vyčíst z úniku dat, a proto k němu služby přidávají druhý faktor. Jenže ne každý drží stejně: kód z SMS vede americká metodika NIST jako jediný omezený prostředek, zatímco passkey se podepisuje přímo doméně. Text vysvětluje, čím se druhy liší a kde se druhý faktor vyplatí zapnout jako první.

Jméno a heslo mají jednu nepříjemnou vlastnost: dají se opsat. Kdo je získá, přihlásí se odkudkoli a služba nemá jak poznat, že u klávesnice sedí někdo jiný. Druhý faktor tuhle mezeru zavírá tím, že si vyžádá ještě jeden důkaz jiného druhu.
Přihlášení stojí na třech druzích důkazu
Dělení je staré a drží dodnes. Něco vím (heslo, PIN), něco mám (telefon, čipová karta, bezpečnostní klíč), něčím jsem (otisk prstu, obličej). Dvoufaktorové je přihlášení, kde důkazy pocházejí ze dvou různých skupin – heslo plus bezpečnostní otázka to tedy není, protože obojí je „něco vím“.
Kód z SMS jde po telefonní síti nešifrovaný
SMS je nejrozšířenější druhý faktor, protože nepotřebuje žádnou aplikaci a funguje na jakémkoli telefonu. Americká agentura CISA v pokynech z 18. prosince 2024 napsala rovnou, že se SMS jako druhý faktor používat nemá: zprávy nejsou šifrované, takže kdo se dostane do sítě operátora, přečte si je. Pokyny mířily na lidi ve vysokých státních a politických funkcích, ne na běžného čtenáře; technický důvod je ovšem pro všechny stejný.
Druhá slabina není technická, ale organizační. Telefonní číslo se dá přenést k jinému operátorovi nebo k němu nechat vydat novou SIM – a kód pak přijde útočníkovi. Americká metodika NIST SP 800-63B-4 z července 2025 proto po ověřovateli chce, aby si před odesláním kódu všímal výměny zařízení, změny SIM i přenosu čísla. CISA k tomu radí obranu, kterou zvládne každý: nastavit si u operátora PIN.
V té metodice má telefonní síť zvláštní postavení – je to jediný ověřovací prostředek, který dokument označuje za omezený. Kdo ho nabízí, musí uživateli dát aspoň jednu neomezenou alternativu, upozornit ho na rizika a mít plán, jak od SMS odejít, až přestane stačit. Závazné je to pro americké federální úřady; pro české weby je to doporučení, nic víc.
Šestimístný kód z aplikace se počítá z času
Druhá varianta je aplikace, která si kód spočítá sama. Stojí na algoritmu TOTP z dokumentu RFC 6238 z května 2011. Při párování, obvykle načtením QR kódu, si aplikace i server uloží totéž tajemství. Kód se pak počítá z tajemství a z aktuálního času rozděleného na kroky; výchozí krok je 30 sekund, proto se čísla po půlminutě mění.
Z toho plynou dvě věci, kterých si uživatel všimne. Aplikace nepotřebuje připojení – nekomunikuje se serverem, jen počítá. A kód někdy projde ještě chvíli po tom, co se na displeji přepsal: RFC doporučuje, aby ověřovatel kvůli zpoždění v síti uznal nejvýš jeden krok zpátky.
Kód přepsaný rukou nepozná, komu ho píšete
SMS a aplikace mají jednu slabinu společnou a NIST ji pojmenovává přesně: kód přepsaný rukou není nijak svázaný s relací, do které se přihlašuje. Podvodná stránka si ho nechá nadiktovat, obratem ho přepošle skutečné službě a přihlásí se místo vás. Kód z aplikace se proto mezi prostředky odolné vůči phishingu nepočítá – je lepší než SMS, ale zastaví jen útočníka, který kód nepřeposílá živě.
Passkey se podepíše doméně, ne oknu prohlížeče
Třetí možnost je kryptografická. Zařízení si při registraci vytvoří dvojici klíčů: veřejný pošle službě, soukromý si nechá u sebe. Při přihlášení podepíše výzvu od služby a podpis sváže s doménou, na které se to odehrává. Standard se jmenuje WebAuthn; W3C ho ve verzi 2 vydalo jako doporučení 8. dubna 2021, verze 3 byla koncem května 2026 ve stavu kandidáta.
Právě tahle vazba dělá ten rozdíl. Klíč vytvořený pro doménu banky se na napodobené stránce s jinou adresou vůbec nepoužije. Uživatel nemá co poznávat ani přepisovat, a přesně o to jde: podle NIST se odolnost vůči phishingu nesmí opírat o bdělost člověka. CISA proto FIDO označuje za nejsilnější podobu vícefaktorového přihlášení.
Bez výhrady to ale není. Passkeys, které se synchronizují mezi zařízeními přes účet u Applu, Googlu nebo přes správce hesel, mají soukromý klíč vynositelný ven, a NIST je kvůli tomu nepouští na svou nejvyšší úroveň jistoty AAL3. Pro běžný účet to nevadí; tam, kde jde o hodně, se počítá s klíčem uzavřeným v hardwaru.
Klepnutí na „Povolit“ je horší než přepsaný kód
Zvláštní kapitolou jsou aplikace, které místo kódu pošlou dotaz „přihlašujete se právě teď?“ a čekají na klepnutí. NIST tenhle způsob v revizi z roku 2025 přestal považovat za přijatelný: útočník umí vyvolat desítky takových dotazů za sebou a spoléhá na to, že člověk jeden odklepne, jen aby měl pokoj. Říká se tomu únava z ověřování; obrana je přenášet skutečné číslo, ne pouhý souhlas.
Kde druhý faktor zapnout nejdřív
Pořadí není libovolné. První je e-mailová schránka: přes ni se obnovují hesla ke všemu ostatnímu, takže kdo ji ovládne, dostane se postupně i jinam. Pak bankovnictví a správce hesel, pak účty, kde je vaše jméno na očích – sociální sítě, fórum, blog. A nakonec doména s hostingem, pokud nějakou máte.
Dvě věci se u toho snadno přehlédnou. Zapnutí aplikace obvykle samo nevypne SMS, takže u účtu zůstane slabší cesta jako záloha – a útočník si vybere ji; CISA proto radí SMS po přechodu ručně odstranit. A záložní kódy vydané při zapínání jsou jednorázové a patří mimo telefon, na kterém běží ověřovací aplikace.
Stát i zákon už s druhým faktorem počítají
U úřadů je to vidět na Identitě občana. Prostředek NIA ID, který stát vydává zdarma, stojí na jménu, heslu a kódu z SMS a má značnou úroveň záruky. Nejvyšší úroveň podle nařízení eIDAS má občanský průkaz s aktivovaným čipem – tam se prokazujete kartou, kterou máte fyzicky u sebe.
Firem se od 1. listopadu 2025 týká vyhláška NÚKIB č. 410/2025 Sb. Její § 8 odst. 2 po poskytovatelích regulované služby v režimu nižších povinností chce ověřování založené na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů; manuál, který k vyhlášce úřad vydal 2. června 2026, uvádí jako příklad heslo a kód z ověřovací aplikace v telefonu. Domácnosti vyhláška neřeší, ale druhý faktor kvůli ní budete potkávat čím dál častěji v práci a u dodavatelů.
Nejsnáz se začíná u služby, kterou používáte denně a která už passkeys nabízí: přepnutí zabere minutu a na dalších účtech pak víte, co hledat. SMS má cenu nechat jen tam, kde nic jiného není.
Zdroje
- NIST SP 800-63B-4, Digital Identity Guidelines (červenec 2025) – telefonní síť jako jediný omezený ověřovací prostředek a podmínky jejího nabízení.
- CISA, Mobile Communications Best Practice Guidance (18. prosince 2024) – SMS nejsou šifrované a po přechodu na aplikaci je nutné je odstranit ručně.
- RFC 6238, TOTP: Time-Based One-Time Password Algorithm (květen 2011) – výchozí krok 30 sekund a tolerance jednoho kroku zpátky.
- W3C, Web Authentication Level 2 (8. dubna 2021) a Level 3 (26. května 2026) – stav standardu, o který se passkeys opírají.
- Vyhláška č. 410/2025 Sb., § 8 – požadavek na dva různé typy faktorů.
- NÚKIB, Manuál pro režim nižších povinností v1.1 (2. června 2026) – příklad heslo plus kód z ověřovací aplikace.
- Identita občana, Identifikační prostředky – NIA ID se SMS kódem na značné úrovni záruky.