LiberShare staví sdílení souborů bez centrálních indexerů na libp2p a formátu LISH
LiberShare je software na sdílení souborů, který se obejde bez centrálních indexerů. Stojí na knihovně libp2p, spojení navazuje přes WebRTC a peery hledá v distribuované hašovací tabulce. Aby se ale nový uzel do sítě vůbec dostal, potřebuje adresu aspoň jednoho takzvaného bootstrap peeru. Vývoj běží od října 2025, kód je ve veřejné doméně, verze zatím žádná nevyšla.
Sdílení souborů mezi lidmi má na internetu dlouhou historii a jednu opakující se slabinu: i sítě, které se tvářily jako decentralizované, obvykle stály na několika serverech, kde se dalo hledat. Když ty spadly nebo je někdo vypnul, síť samotná sice žila dál, ale nikdo v ní nic nenašel. LiberShare zkouší postavit sdílení tak, aby takové místo neexistovalo.
Co to je
Projekt se sám popisuje jako „software pro sdílení souborů peer-to-peer postavený na moderních decentralizovaných technologiích“ (v překladu z angličtiny). Vyvíjí ho organizace Libersoft, tedy stejná parta, která staví operační systém LiberSystem.
Kód je veřejný na GitHubu a uvolněný pod licencí Unlicense, což znamená vzdání se autorských práv, jak jen to právní řády dovolují – prakticky veřejná doména.
Jak se peery hledají navzájem
Základ je knihovna libp2p, tedy stavebnice pro sítě peer-to-peer, kterou zná i svět kolem IPFS. Přímé spojení mezi dvěma počítači navazuje LiberShare přes WebRTC. Ten se běžně používá na videohovory v prohlížeči a umí se prokousat přes domácí routery, které jinak příchozí spojení nepouštějí.
Vyhledávání peerů řeší distribuovaná hašovací tabulka, konkrétně Kademlia z libp2p. Zjednodušeně: seznam „kdo co má“ není nikde celý. Každý uzel drží kousek a dotaz se k cíli doptává po několika skocích. Právě tohle je ten rozdíl proti starším sítím – není centrální rejstřík, který by šlo vypnout.
Úplně bez pevného bodu se to ale neobejde. Nastavení sítě podle specifikace povinně obsahuje seznam takzvaných bootstrap peerů – adres, na které se nový uzel připojí jako první, aby vůbec někoho poznal. Rozdíl proti serveru je v tom, že bootstrap peer nic neindexuje ani nezprostředkovává přenosy; slouží jen jako dveře do sítě a může jich být uvedeno víc. Kdo si založí vlastní síť, uvede prostě adresu svého uzlu.
Vlastní formát místo torrentu
Místo souborů .torrent má projekt vlastní formát, kterému říká LISH. Je popsaný ve třech specifikacích přímo v repozitáři: datový formát, formát sítě a síťový protokol. Poslední z nich je označený jako verze 1 z 24. října 2025.
Formát je postavený na JSONu, takže se dá otevřít v textovém editoru a přečíst. Nese strukturu adresářů, oprávnění a údaje pro ověření celistvosti dat. Protokol z něj skládá přenosy, které se dají přerušit a navázat a které umí táhnout z víc zdrojů naráz.
Sítě s rolemi, ne jedna velká síť
Nejméně obvyklá část návrhu je řízení přístupu. LiberShare nepočítá s jednou globální sítí, ale s libovolným počtem sítí, z nichž každá má vlastní pravidla a čtyři role: vlastníci, správci, vydavatelé a stahující.
Vlastník mění nastavení sítě a přiděluje ostatní role, správce může přidávat vydavatele a stahující, vydavatel smí do sítě přidávat obsah. Dvě nepovinná nastavení pak určují, jestli publikovat a stahovat smí opravdu jen ti, kdo mají příslušnou roli, nebo kdokoliv. Ve výchozím stavu je síť otevřená.
Prakticky to znamená, že tatáž technologie může sloužit jak veřejné síti, kam přispívá kdokoliv, tak uzavřené skupině – třeba filmovému archivu, kde publikovat smí hrstka lidí a stahovat okruh členů.
V jakém je to stavu
Tady je namístě střízlivost. Repozitář vznikl 22. října 2025, má přes patnáct set commitů a tři přispěvatele, poslední změny jsou z posledních dnů. Zároveň ale zatím nevyšla žádná verze – sekce vydání je prázdná a k dispozici je jen zdrojový kód.
Podle údajů GitHubu je většina kódu v TypeScriptu, k tomu přibližně třetina objemu v Svelte, tedy uživatelské rozhraní. Menší podíl tvoří instalátor pro Windows, skripty a kousek Rustu. Popularita je zatím komorní: jednačtyřicet hvězd a tři forky.
Proč to sledovat
Zajímavé na projektu není to, že dělá sdílení souborů – to umí kdejaký klient BitTorrentu, a lépe, protože má za sebou dvě desetiletí ladění. Zajímavé je spojení tří věcí, které se obvykle nepotkávají: síť bez indexeru, přístupová práva uvnitř sítě a rozhraní, které vypadá jako přehrávač médií, ne jako správce stahování.
Jestli to dopadne, se pozná až podle první vydané verze a podle toho, kolik lidí ji rozběhne naráz. Distribuovaná hašovací tabulka na papíře funguje vždycky; teprve provoz ukáže, jak se chová, když je uzlů málo nebo když polovina z nich sedí za přísným routerem.
Zdroje: repozitář LiberShare na GitHubu včetně specifikace síťového protokolu LISH; údaje o rozsahu a stáří kódu pocházejí z veřejného rozhraní GitHubu, ne z tvrzení projektu.
