LiberSystem staví operační systém v Rustu od nuly, v emulátoru už má síť i shell

Nový operační systém se dnes ohlašuje skoro každý měsíc a většina z nich skončí u README souboru. LiberSystem je jiný aspoň v jednom ohledu: kódu je tam hodně a přibývá rychle. Na druhou stranu je repozitář starý šest týdnů, hvězdiček má čtrnáct a stáhnout si hotový obraz nejde. Podívali jsme se, co za tím je.

Jádro jako malý rozhodčí

LiberSystem není distribuce Linuxu ani unixový klon. Je to samostatný systém psaný od nuly v jazyce Rust a postavený na mikrojádru. To znamená, že v privilegovaném režimu běží jen nezbytné minimum: správa paměti, plánování, meziprocesová komunikace a hlídání přístupu k hardwaru. Ovladače, souborové systémy i síť jsou obyčejné služby v uživatelském prostoru. Když ovladač spadne, správce zařízení mu odebere oprávnění a restartuje ho, místo aby padl celý stroj. Linux to má obráceně, většina ovladačů žije uvnitř monolitického jádra.

Druhý pilíř je kapabilitní model. Kapabilita je nepadělatelný odkaz na objekt jádra spolu se seznamem práv, jako je čtení, zápis nebo mapování paměti. Proces nemá žádná okolní oprávnění, dostane jen to, co mu někdo výslovně předá. Účet root, který smí všechno, v tomhle návrhu neexistuje vůbec. Dokumentace to shrnuje tak, že komponenta smí pojmenovat věc, na kterou nedosáhne, protože pravomoc žije jen v kapabilitě, ne ve jméně.

Třetí odlišnost se týká disků. Místo jednoho globálního stromu s přípojnými body pracuje LiberSystem s explicitními svazky. Cesta patří vždy právě jednomu svazku, který se identifikuje podle UUID, a je to typovaný objekt, ne řetězec znaků. Jednotlivé části cesty jsou položky seznamu, takže klasický útok přes dvě tečky a lomítko nemá kde vzniknout. Když svazek není dostupný, operace selže. Nikdy potichu nezapíše na jiný disk.

Aplikace: nativní rozhraní a nad ním WebAssembly

Základní smlouva pro aplikace je nativní typované rozhraní přes kapability, stejné, jaké používá jádro a systémové služby. Nad ním má běžet hostitel pro WebAssembly, konkrétně Component Model a rozhraní WASI. Kalkul je jednoduchý: jeden balíček aplikace poběží na architektuře x86-64, ARM64 i RISC-V a je izolovaný už z principu.

Autoři si přitom nechali zadní vrátka. V návrhovém dokumentu stojí, že WASI je jen jeden z hostitelů nad stabilním nativním kontraktem, ne definice systému. Pokud se ta poměrně mladá specifikace změní, přepíše se jedna vrstva a ne celé jádro. Kompatibilita s POSIX, tedy schopnost spouštět běžný unixový software, je v plánu jako volitelná překladová vrstva v uživatelském prostoru. Zatím není.

Co už opravdu běží

Snímky obrazovky na webu projektu ukazují víc než obvyklý „ahoj světe“ z jádra. Systém nabootuje pod emulátorem QEMU, rozjede všechna procesorová jádra (na snímku 52 z 52), spustí ovladače virtio pro disk, síť, konzoli, vstup, grafiku a zvuk, k tomu ovladač USB řadiče xHCI, přihlásí jedenáct zařízení a nastaví síť přes DHCP. Pak naskočí textový shell s výzvou ve tvaru vol://.

Na dalším snímku je vidět výpis přerušení, překlad doménového jména a příkaz ping, který umí vypsat výsledek jako JSON. To je praktická ukázka principu, na kterém systém stojí: existuje jedno typované rozhraní a binární podoba, JSON, CBOR i čitelný text jsou jen jeho reprezentace. Banner v konzoli hlásí verzi 0.0.1.

Sestavit se to dá zatím jen na Linuxu s noční verzí Rustu. Skript stáhne toolchain, příkaz just build přeloží jádro i uživatelskou část a just run ji spustí v emulátoru. Bootovatelný obraz pro reálný počítač s UEFI vyrobit jde, starý BIOS projekt nepodporuje. Jestli někdo LiberSystem skutečně nabootoval na fyzickém železe, se mi ověřit nepodařilo. Všechny doložené snímky pocházejí z emulátoru a i dokumentace mluví o testech v QEMU.

Kdo za tím stojí a jak je to staré

Za projektem je organizace LiberSoft, která na GitHubu vede i decentralizované sdílení souborů LiberShare a starší komunikační projekt Yellow. Všechno pod licencí Unlicense, tedy uvolněné do veřejného vlastnictví. Kontaktní adresa uvedená na webu vede do Liberlandu, což je mikrostát na sporném území u Dunaje. Web i návrhové dokumenty existují v české verzi a analytiku měří česká služba, takže čeští autoři jsou pravděpodobní. Konkrétní jména ale nikde uvedená nejsou a nepodařilo se mi je ověřit.

Repozitář vznikl 17. června 2026. Za šest týdnů do něj přibylo přes sedm set commitů, tempo se drží mezi osmdesáti a stošedesáti commity týdně a poslední změna je z dneška. Přispěvatel je ale jediný účet, forků nula, otevřených issues nula. Návrhový dokument má přes osmdesát kilobajtů textu a existuje v angličtině i češtině, k tomu je popsaný model hrozeb, vlastní jazyk pro definici rozhraní a formát nativního souborového systému. Na projekt starý šest týdnů je to nezvykle důkladná dokumentace.

Co chybí a kde je riziko

Vydání zatím žádné. Tlačítko „Stáhnout“ na webu vede na stránku vydání na GitHubu, která je prázdná, a projekt to sám přiznává větou, že vydání se publikují, jakmile budou k dispozici. Kdo si chce systém zkusit, musí ho přeložit ze zdrojových kódů.

Model hrozeb otevřeně vyjmenovává, co ještě řešené není: ověřený start systému a podepsaný obraz, postranní kanály typu Spectre, fyzické útoky na hardware, šifrované svazky ani formální verifikace jádra. Jádro je tedy důvěryhodné, ale nedokázané. To není podvod, je to poctivé přiznání stavu, ale mění to význam slova „bezpečný“ v marketingovém popisu.

Plán vývoje má sedm fází. Grafické rozhraní a desktop jsou až v páté, kompatibilita s POSIX a podpora reálných počítačů ve čtvrté. Aktuální prioritou je fáze pro takzvané appliance, tedy jednoúčelová síťová zařízení. Cesta k systému, na kterém by šlo pracovat, je pořád dlouhá.

Riziko číslo jedna je podle mého názoru jediný přispěvatel. Kód, dokumentace i web stojí na jednom účtu, a pokud ten přestane, nemá projekt kdo převzít. Slabinou je i licence Unlicense: dává maximální volnost, ale patenty neřeší nijak, což velké firmy u systémového softwaru sledují.

Pozornost zvenčí je zatím minimální. Odkaz na Hacker News z 8. července získal jediný bod a jediný komentář, ve kterém se čtenář ptá, čím se LiberSystem liší od existujících mikrojader v Rustu, jako je Redox, Tock nebo Xous. Odpověď tam nepřišla. Vlákno na fóru jazyka Rust má pár reakcí. České weby, které o projektu psaly, převzaly texty z jeho vlastních stránek a nic neověřovaly.

Pro koho to dnes je

Nasadit LiberSystem na cokoliv, na čem záleží, dnes nejde a autoři to netvrdí. Pokud hledáte bezpečnější počítač na práci, tohle není odpověď a nebude jí ani příští rok. Zajímavý je jinak: jako čitelně napsaný a rychle rostoucí příklad toho, jak by vypadal systém postavený od začátku na kapabilitách a typovaných objektech. Kdo se učí psát jádra nebo ho zajímá návrh operačních systémů, dostane osmdesát kilobajtů promyšleného textu zdarma a k tomu kód, který nabootuje.

Zdroje: web projektu LiberSystem, repozitář na GitHubu včetně návrhového dokumentu a modelu hrozeb, a diskuse na Hacker News. Údaje o stáří repozitáře, počtu commitů a přispěvatelů pocházejí z veřejného rozhraní GitHubu ke dni 27. července 2026.