Model ze sta tisíc protokolů ukázal, co u požárů rozhoduje o osudu domu

Když projde krajinou požár, bývá výsledek na první pohled náhodný: z řady domů zbudou základy, ale jeden uprostřed stojí skoro nedotčený. Studie zveřejněná 27. července v časopise Science Advances tvrdí, že náhoda v tom je menší, než se zdá – a že se dá spočítat, čím to je.

Sto tisíc protokolů místo dohadů

Tým z Kalifornské univerzity v Irvine, vedený Somnathem Barem z katedry stavebního a environmentálního inženýrství, vyšel z sta tisíc protokolů, které pořídili kalifornští hasiči při ohledávání staveb po požárech v letech 2013 až 2024. Zaznamenaly bezmála 55 tisíc budov, které shořely úplně nebo byly poškozené.

To je podstatný rozdíl proti běžným modelům požárního rizika. Ty obvykle počítají, kde bude hořet. Tahle práce se ptá jinak: když už hoří, který dům to přežije? A odpověď hledá v záznamech o skutečných domech, ne v simulaci.

Rozhoduje plot, obklad a okap

Ve výsledcích se opakují čtyři konkrétní věci na stavbě: dřevěný plot, hořlavý obklad fasády, přesahující okapová hrana a větrací otvory, ve kterých se zachytí odlétnuté jiskry.

Vedle nich stojí vlivy počasí a okolí – hlavně suchý vzduch měřený nízkým rosným bodem a silný vítr. „Riziko požáru se násobí, když se tyhle stavební zvyklosti potkají s vlivy prostředí, jako je vyprahlý vzduch, vysoké teploty, vítr a suché palivo,“ shrnuje spoluautor Tirtha Banerjee (v překladu z angličtiny).

Zajímavé je pořadí. Hořlavost stavby vyšla jako obzvlášť silný činitel – tedy vlastnost, kterou majitel na rozdíl od počasí ovlivnit může.

Mapa s krokem sto metrů

Z modelu vznikl index rizika poškození budov požárem (autoři používají zkratku WBDRI), a to jako spojitá mapa pravděpodobnosti pro celou Kalifornii s rozlišením sto metrů. Vstupují do ní družicová data o prostředí, mřížkové rozbory požárního počasí a údaje o samotných stavbách; skládá je strojové učení.

Model autoři stavěli ve třech krocích. Nejdřív jen hodnocení hořlavosti staveb, pak přibyly veličiny počasí a nakonec vlivy okolního prostředí. S každým přidáním přesnost stoupla, nejvýš na 88 procent.

Proč je to hlavně o zástavbě

Čísla o tom, kde se v Kalifornii staví, vysvětlují, proč práce vznikla. 86 procent poškozených staveb stálo v takzvaném pásmu styku zástavby a volné krajiny. Stavební činnost v tomhle pásmu vzrostla mezi roky 1990 a 2010 o třetinu a z domů postavených v Kalifornii v letech 2020 až 2022 jich přes 80 procent stojí v oblastech s vysokým požárním rizikem.

Jinými slovy: rizikem není jen sušší podnebí, ale i to, kam se staví. A protože se v tom pásmu staví dál, roste počet domů vystavených požáru rychleji, než se dají měnit klimatické podmínky.

K čemu to má sloužit

Autoři mapu nabízejí pro plánování zástavby, pro rozhodování, kam dát peníze na ochranná opatření, i pro pojišťovny při stanovení ceny pojistky a pro záchranné složky.

Praktický závěr shrnuje Bar takto: „Výměna dřevěného oplocení, přechod na nehořlavý obklad, úprava okapových hran a osazení větracích otvorů odolných proti jiskrám může pravděpodobnost ztráty podstatně snížit.“ (přeloženo z angličtiny)

Je namístě dodat, co studie neříká. Osmaosmdesátiprocentní přesnost znamená, že zhruba každý osmý případ model netrefí, a všechna data pocházejí z Kalifornie – přenositelnost na jiné podnebí a jiný způsob stavění práce netvrdí. Také jde o statistickou souvislost z pozorování, ne o pokus: to, že u shořelých domů byl častěji dřevěný plot, samo o sobě neznamená, že za to plot může.

I tak je to posun. Otázka „kde bude hořet“ je pro majitele domu k ničemu, protože s tím nic nenadělá. Otázka „co na mém domě rozhoduje“ má odpověď, kterou lze koupit v obchodě.

Zdroje: tisková zpráva Kalifornské univerzity v Irvine, studie v Science Advances a zpravodajství phys.org.