Starship vypustil dvacet družic Starlink, podle plánu pak shořely

V pátek 24. července odstartovala z texaského Starbase raketa Starship na svůj třináctý zkušební let. Z nákladového prostoru lodi vyjelo dvacet družic Starlink třetí generace. Ani jedna z nich ale nezůstala nad Zemí: celá sestava letěla po suborbitální dráze a družice se zhruba po dvaceti minutách vrátily do atmosféry a shořely. Přesně to byl záměr.

Hodina a pět minut letu

Šlo o druhý let třetí generace stroje, kterou SpaceX označuje jako V3. Raketa měří 124 metrů, spodní stupeň Super Heavy má třiatřicet motorů Raptor spalujících metan a při startu dává tah kolem šestnácti milionů liber, tedy zhruba jednasedmdesát meganewtonů. Horní stupeň, samotná loď Starship, jede na šesti Raptorech.

Startu předcházel neúspěšný pokus. Odpočet se tehdy přerušil a firma šest motorů urychlovače vyměnila; teprve pak se raketa dostala do vzduchu.

Výstup už proběhl bez potíží. Loď dosáhla plánované rychlosti i dráhy, ve stavu beztíže znovu zažehla jeden z motorů a pak zamířila zpátky. Do atmosféry vstoupila břichem napřed, přetočila se do svislé polohy a po jedné hodině a pěti minutách letu dosedla do Indického oceánu severozápadně od Austrálie, více než šestnáct tisíc kilometrů od místa startu. Zůstala celá a plovala na hladině.

„Získali jsme všechna data o tepelném štítu, která jsme potřebovali, a ještě víc,“ napsal na síti X šéf SpaceX Elon Musk. Citace je přeložená z angličtiny.

Družice, které měly shořet

Dvacet družic Starlink verze 3 vyjelo z lodi po jedné ve výšce zhruba dvě stě kilometrů. Suborbitální dráha znamená, že stroj sice vystoupá nad hranici vesmíru, ale nemá dost rychlosti na to, aby kolem Země obíhal. Cokoli z něj vypadne, se proto vrátí dolů. Družice tak měly na práci asi dvacet minut a pak zanikly v atmosféře.

Nešlo o omyl ani o ztrátu. Zkouška měla ověřit, že mechanismus vypouštění funguje, a to se povedlo. Šest z dvaceti družic navíc neslo kamery mířené zpět na loď, aby si technici mohli prohlédnout dlaždice tepelného štítu. Tepelný štít je teď hlavní věc, kterou firma na lodi zkoumá: podle agentury AP chce mít jistotu, že vydrží žár při návratu, dřív než se pokusí loď dovést zpátky ke startovací rampě. Šestice kamer je levnější způsob, jak stav dlaždic zjistit, než čekat, co z lodi zbude.

Družice třetí generace mají časem nahradit dnešní soustavu Starlink, ve které je podle AP přes deset tisíc funkčních strojů.

Urychlovač zapálil deset motorů ze třinácti

Horší část letu se odehrála dole. Super Heavy měl při návratu zapálit třináct motorů, aby zbrzdil na rychlost vhodnou k dosednutí. Podle serveru Spaceflight Now jich naskočilo jen deset a v okamžiku dotyku s hladinou pracovalo pět. Urychlovač proto dopadl do Mexického zálivu tvrději, než měl.

Dosednutí na vodu bylo samo o sobě plánované. U prvních letů nové generace se SpaceX zachycení urychlovače do ramen věže na kosmodromu z opatrnosti vyhýbá a nechává ho spadnout do zálivu. U starší verze přitom firma zachycení urychlovače do ramen už dřív zvládla.

Co musí přijít dál

Suborbitální let je stále jen mezikrok. Aby Starship k něčemu byl, musí se dostat na skutečnou oběžnou dráhu a vrátit se odtamtud v pořádku. Teprve pak dává smysl zkoušet, jestli jde do ramen věže zachytit i loď, ne jen spodní stupeň. SpaceX to podle AP plánuje.

Tlačí na to i NASA. Ta počítá s tím, že se Starship dostane na oběžnou dráhu brzy, aby si posádka mise Artemis III mohla příští rok nacvičit spojení své lodi s ním. Tři z těch čtyř astronautů jsou Američané, jeden Ital.

Inženýrka SpaceX Kate Tice let během přenosu označila za šťastný třináctý. Loď se vrátila prakticky bez šrámů, urychlovači ale scházely tři motory ze třinácti. Na jednu polovinu rakety to hodnocení sedí líp než na druhou.

Podrobnosti k letu zveřejnily agentura AP a server Spaceflight Now.