Vyhořelý stupeň Falconu 9 dopadne 5. srpna na Měsíc, záblesk nemusí být vidět
Kus rakety, který v lednu 2025 vynesl k Měsíci dva přistávací moduly, do něj narazí rychlostí 2,43 km/s a bez brzdění. Dopad spočítal Bill Gray z Project Pluto na 5. srpna 2026, zhruba na 06:35 UTC. Třiadvacet autorů v čele s Benjaminem Fernandem z Los Alamos sepsalo, jak se má událost sledovat, a rovnou přiznává, že záblesk dopadu se na osvětlené straně Měsíce dosud nikdy zachytit nepodařilo.
Ve středu 5. srpna 2026 kolem 06:35 UTC, tedy zhruba půl deváté ráno středoevropského letního času, má do Měsíce narazit horní stupeň rakety Falcon 9. Není v tom žádný záměr: stupeň tam po loňské misi zůstal a dráha ho po roce a půl přivedla zpátky. Kdo dopad spočítal, píše k tomu, že nikoho neohrožuje, ale ukazuje jistou nedbalost v tom, jak se s odloženým kosmickým hardwarem zachází.
Odkud ten kus rakety je
Objekt nemá jméno, jen katalogové označení 2025-010D. To znamená desátý start roku 2025 a čtvrtý sledovaný kus z něj. Šlo o horní stupeň Falconu 9, který 15. ledna 2025 poslal k Měsíci dva přistávací moduly – Blue Ghost od americké firmy Firefly a Hakuto-R Resilience od japonské ispace.
Blue Ghost dosedl 2. března 2025. Hakuto-R letěl delší, úspornější cestou a při pokusu o přistání 5. června 2025 se s ním asi 90 sekund před dosednutím ztratilo spojení; modul se rozbil. Schránka, která moduly držela pohromadě, shořela v zemské atmosféře 15. března 2025 v 12:06 UTC nad hranicí Argentiny a Chile. Stupeň zůstal na vysoké dráze kolem Země, která kříží dráhu Měsíce, a dalekohledy ho od té doby sledovaly. Ke 26. únoru 2026 měl Gray k dispozici 1 053 pozorování.
Kdy a kam dopadne
Z dat, která měl k 17. červenci 2026, počítá Gray dopad na 5. srpna 2026 v 06:34:32,9 UTC. Místo klade na 19,455° severní šířky a 93,594° západní délky, tedy blízko okraje měsíčního kotouče, jak ho vidíme ze Země, a na osvětlené části. Práce v arXivu popisuje totéž místo jako okolí kráteru Einstein a uvádí u něj souřadnice 88° západní délky a 15° severní šířky. Měsíc bude v tu chvíli poblíž poslední čtvrti, osvětlený zhruba z 56 %.
Rychlost dopadu vychází na 2,43 km/s, což je asi 8 700 km/h, a úhel na 34° od svislice. Přesnost je omezená jednou věcí, kterou nelze dopočítat: tlakem slunečního záření. Je to nepatrná síla, ale za měsíce se nasčítá, a protože se stupeň otáčí, mění se i směr, kterým tlačí. Teoreticky by čas seděl na půl sekundy a poloha na 0,01°, tedy asi třetinu kilometru; Gray sám píše, že tomu věří spíš na jednotky sekund a jednotky kilometrů.
Hmotnost se ve zdrojích rozchází
Gray uvádí, že stupeň váží asi 4 900 kg. Práce v arXivu, na níž je Gray spoluautorem, píše, že přesná hmotnost známá není, a počítá se zhruba 4 000 kg za předpokladu, že je palivo spotřebované. Z nižšího čísla pak vychází kinetická energie 11,8 GJ a hybnost 9,7 MN·s, z čehož 5,5 MN·s míří kolmo k povrchu. Stupeň je asi 12 m dlouhý a 4 m v průměru – Gray ho přirovnává k pětipatrovému domu.
Proč záblesk nejspíš nikdo neuvidí
Dopady na Měsíci se ze Země sledují od roku 1999 a jsou jich stovky. Všechny ale byly na neosvětlené polokouli: záblesk dopadu – přirozeného ani umělého – se podle autorů práce na osvětlené části Měsíce dosud zachytit nepodařilo. Tenhle bude přesně tam.
Druhý problém je rychlost. Jasnost záblesku klesá s klesající rychlostí nelineárně a prudce ve chvíli, kdy je impaktor pomalejší než zvuk v materiálu, do kterého naráží. Přirozené meteoroidy letí desítkami kilometrů za sekundu a rázovou vlnu udělají vždycky. Kosmický odpad při zhruba 2 km/s ji vytvoří jen v regolitu, kde je rychlost zvuku ve stovkách metrů za sekundu, ne v pevné hornině s 1 000 až 2 000 m/s. A v elipse možného dopadu jsou obě.
Jasnost záblesku se proto předpovědět nedá a autoři to říkají natvrdo: při horším odhadu nemusí zaznamenat nic ani velké dalekohledy. Přesto k pozorování vyzývají, protože pokus stojí málo. Změřená jasnost záblesku umělého dopadu na Měsíc totiž dosud nikdy publikovaná nebyla, ani u sondy SMART-1, jejíž dopad v roce 2006 rozlišil kanadsko-francouzský dalekohled na Havaji o průměru kolem čtyř metrů.
Kráter a kdo bude poblíž
Z dat o dřívějších dopadech a z modelů vychází kráter o průměru 20 až 30 m. Modelové škálování, kterému se v oboru říká pí-škálování, dává průměr kolem 27 m a hloubku asi 5 m; vyvržený materiál by měl souvisle pokrýt kruh asi 70 m v průměru. Ze Země se takový kráter rozlišit nedá, vyfotit ho může jen družice s dost dobrou kamerou.
Sondy poblíž ale nebudou tam, kde by se hodily. Lunar Reconnaissance Orbiter, který by uměl oblak proměřit v ultrafialovém oboru, bude v okamžiku dopadu obíhat nad měsíční délkou skoro kolmou k místu srážky, takže z té spektroskopie nebude nic. Korejská sonda Korea Pathfinder Lunar Orbiter se naopak k věci dostane až moc blízko: těsně před dopadem má kolem ní stupeň projít ve vzdálenosti řádu kilometrů.
Umělých dopadů byla hrstka
První byla sovětská Luna 2 v roce 1959. Za programu Apollo v letech 1969 až 1972 sloužily vyhořelé stupně Saturnu IV-B a odhozené lunární moduly jako řízené zdroje pro tamní seismický experiment; ta data se ke stavbě měsíčního nitra používají dodnes. Japonský Hiten byl na Měsíc naveden v roce 1993, evropská SMART-1 v roce 2006.
Nejvíc připomíná chystanou událost mise LCROSS z roku 2009, kdy NASA záměrně poslala stupeň Centaur o hmotnosti 2 305 kg rychlostí asi 2,5 km/s do trvale zastíněného kráteru u jižního pólu. Obsah vodního ledu ve vyvrženém materiálu tehdy vyšel na zhruba 5,6 %. Kráter se podařilo změřit až později: podle práce z roku 2024 má 22 m v průměru a vyhodil odhadem 350 tun materiálu. Ze Země záblesk vidět nebyl, protože ho zaclonil malý kopec.
V roce 2022 pak na odvrácené straně Měsíce skončil čínský raketový stupeň a udělal dvojitý kráter, nejspíš proto, že se při nárazu utrhla přední část. V označení té mise se zdroje neshodnou: Gray píše o stupni z mise Čchang-e 5-T1, práce v arXivu o Čchang-e 5. Jsou to dvě různé mise.
Co z toho zůstane
Hlavní výsledek se nejspíš neobjeví 5. srpna, ale později. Bude to čerstvý kráter na známém místě, po dopadu tělesa se známou rychlostí a přibližně známou hmotností – tedy věc, kterou lze porovnat s modely. Autoři práce k tomu chtějí vyzkoušet postup na určování polohy dopadů, který se bude hodit, až na Měsíci zase budou fungovat seismometry. Kdo bude pozorovat, může záznam poslat do Lunar Impact Flash Portal.
Zdroje: stránka Billa Graye z Project Pluto o dopadu objektu 2025-010D a práce Observational planning for the 2026 August 5 Falcon 9 Upper Stage lunar impact (arXiv:2607.14625, podaná 16. července 2026, 23 autorů z NASA, Los Alamos, JHU APL a dalších pracovišť).
