Evropská komise navrhla povinné tlačítko pro zrušení předplatného přímo na webu

Evropská komise ve středu 11. listopadu představila návrh nařízení o férových obchodních praktikách vůči spotřebitelům, kterému říká Digital Fairness Act (DFA). Česká verze tiskové zprávy ho překládá jako akt o digitální spravedlnosti. Návrh nese číslo COM(2026) 1100 a má nahradit směrnici 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Na rozdíl od ní by jako nařízení platil přímo ve všech členských státech, bez převádění do národních zákonů.

„Bojujeme s novými nekalými obchodními praktikami, které zkreslují volbu spotřebitelů a vyvíjejí na ně tlak,“ řekla podle Euronews výkonná místopředsedkyně Komise Henna Virkkunenová (přeložená citace). Zatím jde jen o návrh. Projednat ho musí Evropský parlament a Rada, tedy vlády členských států. Podle textu návrhu by nařízení vstoupilo v platnost dvacátý den po vyhlášení v Úředním věstníku EU a uplatňovat by se začalo o dvanáct měsíců později.

Předplatné by šlo ukončit přímo na webu obchodníka

Kdo nabízí uzavření smlouvy přes web nebo aplikaci, musel by tam podle článku 23 mít i funkci k jejímu ukončení, a to bez ohledu na to, jak zákazník smlouvu kdysi uzavřel. V praxi jde o tlačítko s nápisem „terminate the contract here“, česky zhruba „ukončit smlouvu zde“, umístěné na viditelném místě. Zákazník v něm vyplní nebo potvrdí jméno a smlouvu, výpověď odešle druhým tlačítkem a nejpozději do týdne musí dostat potvrzení s datem, kdy smlouva skončí.

Zkušebních verzí zdarma se týká článek 20. Obchodník by musel zákazníkovi s přiměřeným předstihem před koncem zkušební doby připomenout, kdy končí, kolik bude stát placené pokračování a jak ho ukončit. Když připomínku nepošle nebo když zákazník placené pokračování výslovně neodsouhlasí, smlouva ho nezavazuje.

Smlouvy na půl roku a déle s automatickým prodloužením by obchodník musel připomenout nejdřív měsíc a nejpozději čtrnáct dní před prodloužením. Když připomínka nepřijde, smí zákazník po prodloužení smlouvu ukončit bez poplatku a bez výpovědní lhůty, dokud ji obchodník nepošle. U kratších předplatných, typicky měsíčních, chodí připomínka nejpozději týden před prodloužením, kterým smlouva dosáhne šesti měsíců, nebo před jejím desátým prodloužením, podle toho, co nastane dřív. Po uzavření smlouvy by měl zákazník navíc právo mluvit v zákaznické podpoře s člověkem, když jiné cesty nefungují.

Deset temných vzorců by bylo zakázaných vždy

Temné vzorce (dark patterns) jsou prvky webu nebo aplikace navržené tak, aby uživatele dotlačily k volbě, kterou by jinak neudělal. Článek 10 je zakazuje obecně a příloha I k návrhu vyjmenovává v bodech 53 až 62 deset praktik, které by byly nekalé za všech okolností, bez posuzování jednotlivého případu:

• nepravdivé tvrzení, že zboží dochází nebo že je o ně velký zájem,
• neustálé připomínání nedostatku během celé objednávky,
• předvyplněná placená volba navíc, kterou musí zákazník sám odmítnout,
• odmítnutí nabídky podané jako špatná volba,
• dojem, že jiná možnost než ta zvýrazněná neexistuje,
• opakované vyzývání, aby zákazník změnil rozhodnutí, které už udělal,
• matoucí formulace voleb včetně dvojitého záporu,
• cena nebo automatické prodloužení vypsané méně nápadně než ostatní podstatné údaje,
• upozornění, které falešně tvrdí, že se zákazníkovi někdo ozval nebo že věc vyžaduje jeho pozornost,
• odmítnutí nebo změna volby, která vyžaduje nepřiměřeně víc kroků, než je rozumně nutné.

Podle evropské spotřebitelské organizace BEUC našla studie, kterou Komise vydala v roce 2022, aspoň jeden temný vzorec na 97 % nejoblíbenějších webů a aplikací v EU.

Automatické přehrávání by u návykových služeb muselo jít vypnout

Nekonečný proud videí ani automatické přehrávání návrh nezakazuje. Kdo provozuje digitální produkt, který má vést nebo podle rozumného předpokladu vede k nutkavému či nadměrnému používání, musel by podle článku 17 nabídnout snadno dostupné nástroje, jimiž uživatel vypne tyto funkce jednotlivě nebo všechny naráz:

• automatické přehrávání a nepřetržitý proud obsahu bez přestávek na rozmyšlenou,
• upozornění, která nesouvisejí s tím, co uživatel ve službě dělá,
• odměny za pravidelné používání a tresty nebo ztrátu výhod za vynechání,
• chování, které napodobuje mezilidský vztah, třeba opakované výzvy automatického systému, ať se s ním uživatel dál baví.

Tam, kde ochranu dětí řeší samostatný návrh EU Kids Act, se článek 17 u nezletilých neuplatní. Organizaci za digitální práva EDRi tahle úprava nestačí. Její poradkyně Itxaso Domínguez de Olazábal řekla k uniklému znění den před zveřejněním serveru EUobserver, že samotná možnost funkce vypnout „by neměla být automaticky považována za dostatečnou“ (přeložená citace). Za „významný krok“ ale označila, že návrh zavádí závazná pravidla proti manipulativnímu designu, například zákaz falešných upozornění.

Dětem by hry nesměly nabízet loot boxy ani nákupy nutné k postupu

Část návrhu míří na hry a jiné aplikace s nákupy uvnitř. Povinnosti pro děti platí tam, kde je produkt určený nezletilým nebo kde obchodník s rozumnou jistotou ví, že ho nezletilí používají. Pay-to-win a pay-to-progress návrh definuje jako nákupy ve hře nebo aplikaci, které jsou nutné k postupu či úspěchu, nebo se tak tváří.

praktika	článek	pro všechny zákazníky	pro nezletilé
placená virtuální měna	14	u předmětů uvést odpovídající cenu v penězích, v měně, za kterou zákazník první měnu koupil	ve výchozím stavu vypnutá, zapnout ji smí jen rodič nebo opatrovník
placené náhodné odměny (loot boxy)	15	uvést, co se v nich dá získat a s jakou pravděpodobností, a nabídnout nástroj k jejich vypnutí	nesmí se nabízet
pay-to-win a pay-to-progress	16	zvláštní zákaz návrh nestanoví	nesmí se nabízet

Sociální sítě, videoplatformy a AI společníky návrh z části povinností u měn a loot boxů vyjímá, protože se na ně má vztahovat EU Kids Act. Reklamu cílenou podle profilování by obchodník nesměl mířit na zákazníka, o kterém s rozumnou jistotou ví, že je nezletilý, ani ji stavět na citlivých údajích, jako je zdraví nebo náboženství (článek 12). Influenceři by museli placený obsah pokaždé označit slovy reklama nebo obchodní spolupráce a nesměli by děti přímo vybízet k nákupu (článek 11).

Velké přeshraniční případy by pokutovala přímo Komise

Spolu s nařízením Komise předložila revizi nařízení o spolupráci při ochraně spotřebitele (CPC). Dnes pravidla vymáhají národní úřady a Komise jejich společné akce jen koordinuje; podle tiskové zprávy jich síť od roku 2020 provedla přes třicet. Nově by Komise sama vyšetřovala velké případy, které zasáhnou zákazníky ve více státech, a ukládala pokuty až do 6 % celosvětového ročního obratu. Firmy mimo EU, které cílí na evropské zákazníky, by si v Unii musely ustanovit právního zástupce.

Úsporu pro spotřebitele odhaduje Komise až na 13,7 miliardy eur ročně. Firmám podle souhrnu posouzení dopadů přinesou nové povinnosti opakované náklady 1,2 miliardy eur ročně, po odečtení překryvů mezi jednotlivými opatřeními 678 milionů eur. Tentýž dokument uvádí, že firmy jsou k jakékoli nové legislativě zdrženlivé, u malých a středních podniků je ale podpora znatelně vyšší.

Zdroje

• Evropská komise: Proposal for a Regulation on promoting fair business-to-consumer commercial practices (Digital Fairness Act), COM(2026) 1100 (11. 11. 2026)
• Evropská komise: Annexes to the Proposal for a Digital Fairness Act (11. 11. 2026)
• Evropská komise: Executive summary of the Impact Assessment report, SWD(2026) 1102 (11. 11. 2026)
• Evropská komise: Komise posiluje právní předpisy na ochranu spotřebitele a přizpůsobuje je digitálnímu věku, IP/26/2407 (11. 11. 2026)
• Euronews: EU targets subscription traps, addictive design and hidden fees with new digital rules (11. 11. 2026)
• EUobserver: Digital Fairness Act: EU cracks down on influencer ads and manipulative app design (10. 11. 2026)
• BEUC: EU's plan to tackle manipulative digital practices will benefit consumers (10. 11. 2026)