Z úniku se stalo představení, ve kterém si publikum kupuje vstupenky

Únik z herního studia obvykle vypadá tak, že se někde objeví materiál, redakce ho popíšou a za pár dní se přejde k dalšímu tématu. Případ, který od 18. srpna běží kolem chystaného dílu Grand Theft Auto, se chová jinak. Má program, publikum a vstupné.

Hlasování, které se platí

Původce úniků nevydává materiál podle vlastního plánu. Na svém webu spustil ankety, ve kterých se rozhoduje, co se zveřejní příště – a hlasuje se vlastní kryptoměnou, kterou spustil ještě předtím, než první záběry vyšly. Podle IGN za hlasování někteří lidé utratili stovky dolarů. Sám to obhajuje tím, že z toho platí provoz a že jinak by pokračovat nemohl.

Tím se ale posunulo, o co jde. Dokud se únik odvolával na práva zákazníků, dala se aspoň rozeznat motivace. Ve chvíli, kdy o dalším kroku rozhoduje objem zaplacených hlasů, je publikum spoluautorem – a platí za to, aby vidělo víc z cizí práce, kterou nikdo nezveřejnil dobrovolně.

Stovky účtů, které se vydávají za někoho jiného

Sotva se první záběry objevily, začaly na sítích přibývat profily hlásící se k jejich autorství. Šlo o účty na X, Discordu i Instagramu a některé si zpětně upravily starší příspěvky tak, aby to vypadalo, že únik předpověděly. Autor sám se proti nim ohradil a musel veřejně vyjmenovat, které dva kanály jsou jeho.

Vzniklo tím prostředí, ve kterém se nedá rozeznat tvrzení od výmyslu. Nejlíp je to vidět na historce o pojistce, která měla při zadržení autora zveřejnit celou hru. Zněla dobře, rozletěla se po sítích – a přišla přes cizí účet. Na kanálech, které autor označil za své, nikdy nebyla.

Detektivové, kteří obvinili nevinné

Souběžně s tím běželo pátrání po totožnosti. Příspěvky s tisíci reakcí jmenovaly konkrétní lidi – pokaždé někoho jiného. Youtuber, po jehož komunitním serveru je pojmenovaný jeden ze serverů uvedených v soudním podání, musel veřejně vysvětlovat, že s věcí nemá nic společného a že v jeho serverech žádné uniklé klipy nejsou.

Tohle není nová věc. Po každé velké kauze se objeví lidé, kteří si z pátrání udělají zábavu, a jméno vyslovené s jistotou se šíří rychleji než jeho oprava. Rozdíl je v tom, že tady jde o věc, kterou vyšetřují právníci nadnárodního vydavatele – a dohady publika tomu vyšetřování spíš překážejí.

Kde publikum naopak pomohlo

Stojí za to říct i druhou stranu. Jedním z prvních uniklých materiálů byla mapa herního světa. Skupina, která roky skládá tutéž mapu z trailerů a screenshotů, ji porovnala se svou prací a označila ji za pravou – sedí prý i v detailech, které na jejich mapě nejsou.

To je přesně ten druh práce, kterou hromada lidí umí a jednotlivec ne. Táž komunita, která vyrobila stovky falešných účtů a pár křivých obvinění, dokázala během dne ověřit něco, co by jinak zůstalo viset ve vzduchu.

A pak přijdou ti, kdo na tom vydělávají

Poslední vrstva je nejstarší ze všech. Jakmile se rozšířila zpráva, že existuje spustitelná verze hry, začaly kolovat soubory, které se za ni vydávají. Jeden z nich má 113 GB a podle rozboru testerů je skoro celý prázdný – obsahuje virus o velikosti kolem 50 kB a zbytek je výplň. Návod k němu po uživateli chce vypnout ochranu systému.

Kdo si ho stáhne, nedostane hru. Dostane počítač, který někdo jiný používá ke svým účelům. A to je na celém představení ta jediná část, která se dá s jistotou předpovědět dopředu.

Zdroje

• Placené ankety o dalším úniku a obhajoba kryptoměny, IGN
• Komunitní mapovací projekt označil uniklou mapu za pravou, Mashable
• Falešný instalátor o velikosti 113 GB, Tom's Hardware
• Průběžná časová osa úniků, TechWiser